Zahušťovadla existují v široké škále a způsoby jejich přípravy se liší v závislosti na typu. Obecně lze říci, že nízkomolekulární zahušťovadla jsou relativně jednoduchá na přípravu; například nízkomolekulární anorganická zahušťovadla jsou kombinována s povrchově aktivními látkami pro zahušťování; ether/aminoxidová zahušťovadla se připravují oxidačními reakcemi; a esterová zahušťovadla lze získat přímou esterifikací. Větší podíl na trhu zaujímají vysoko-molekulární-zahušťovadla. Kromě anorganických a přírodních vysokomolekulárních zahušťovadel se většina připravuje emulzní polymerací a reverzní emulzní polymerací, přičemž několik z nich používá polymeraci v roztoku, blokovou polymeraci a srážecí polymeraci.
Roztoková polymerizace
Roztoková polymerizace označuje proces polymerace monomerů rozpuštěných v rozpouštědle a iniciátorech atd. Jejími složkami jsou typicky polymerní monomery, iniciátory -rozpustné/ve vodě-rozpustné v oleji, rozpouštědlo/voda.
Výzkum roztokové polymerace se soustředil především na přípravu zahušťovadel na bázi kyseliny polyakrylové. Jeho charakteristikou je, že k rozpuštění polymeru během procesu přípravy je potřeba velké množství rozpouštědla. Většina těchto rozpouštědel je ve vodě nerozpustná a je nutná následná recyklace. Proto jsou náklady vysoké a jsou také škodlivé pro ochranu životního prostředí. Hromadná polymerace
Objemová polymerace je proces samopolymerace monomeru{0}} iniciovaná nebo urychlovaná zdrojem tepla (světlo, teplo, energie záření atd.) s malým množstvím iniciátoru/katalyzátoru nebo bez něj. Tato metoda má nízké požadavky na monomery, nevyžaduje rozpouštění v rozpouštědle a poskytuje produkty s malým množstvím nečistot a vysokou čistotou. V posledních letech začali někteří výzkumníci používat k přípravě asociativních polyuretanových zahušťovadel hromadnou polymeraci (dvou{4}}kroková metoda), přičemž nejprve hromadně polymerizovali polyuretanový prepolymer a nakonec jej ukončili -zavíčkováním mastným alkoholem s dlouhým-řetězcem, aby se získal produkt.
Emulzní polymerace
Emulzní polymerace se týká procesu, kdy jsou monomery rovnoměrně dispergovány ve vodě za mechanického míchání s pomocí emulgátoru za vzniku emulze a poté je přidán iniciátor pro zahájení polymerace monomeru.
Emulzní polymerace se může přizpůsobit vyšším reakčním rychlostem, poskytuje polymery s vyšší molekulovou hmotností, snadno se řídí při výrobě a umožňuje snadné odstranění zbytkových monomerů. Na základě těchto výhod byl výzkum a vývoj této metody přípravy rychlý. Akrylová zahušťovadla mají vynikající zahušťovací a suspendační vlastnosti a jsou kompatibilní s téměř všemi neiontovými, aniontovými, amfoterními povrchově aktivními látkami a mnoha kationtovými polymery, čímž přitahují pozornost výzkumníků.
Reverzní emulzní polymerace
Reverzní emulzní polymerací se rozumí polymerace, při které ve vodě-nerozpustné organické rozpouštědlo a ve vodě-rozpustný monomer tvoří emulzi voda-v{3}}oleji ve vodě působením emulgátoru.
Tato metoda je rychlá, mírná a poskytuje produkty s vysokou molekulovou hmotností a relativně čisté produkty. Jeho zahušťovací účinek a odolnost vůči elektrolytu jsou lepší než u emulzní polymerace.
Typy zahušťovadel připravených reverzní emulzní polymerací jsou podobné těm, které se připravují emulzní polymerací, především zahušťovadla na bázi kyseliny polyakrylové. Ve srovnání s emulzní polymerací je reverzní emulzní polymerace vhodnější pro přípravu zahušťovadel odolných vůči elektrolytu-. Mohou být zavedeny nové technologie založené na reverzní emulzní polymeraci, jako je radiační polymerace pro přípravu tiskařských zahušťovadel, což umožňuje umělou kontrolu rychlosti polymerace a zabraňuje příliš rychlým reakcím.
Srážecí polymerace
Výzkum v oblasti přípravy zahušťovadel precipitační polymerací je poměrně omezený. Typicky zahrnuje přidání srážedla do směsi organického rozpouštědla (benzenu, toluenu nebo alkanů atd.) a monomerů kyseliny akrylové za účelem přípravy prekurzorové sraženiny, která se pak suší nebo kalcinuje.
Ve srovnání s reverzní emulzní polymerací vytváří srážecí polymerace produkty se špatnými zahušťovacími vlastnostmi a citlivostí na elektrolyty. Zavedení některých komonomerů (jako je oktadecylmethakrylát) do polymeru může zlepšit jeho odolnost vůči elektrolytu.
